Václav Bartuška v našich Hovorech
Nabízí se logicky řada odpovědí, které šlo objevit včera večer. Tady jsme si spolu s Václavem Bartuškou, který kdysi napsal knihu Polojasno, kladli onu sugestivní otázku, kam kráčíme od 17.l istopadu 1989? Jdeme tím směrem, který se nám líbí nebo jsme se ocitli v nějaké slepé uličce, odkud nás zase musí někdo vyvést nebo tam zahnijeme na věčné časy?
Na naše setkání dorazilo příjemně velké množství lidí, byli jsme tak rovnoměrně rozloženi na pamětníky a mladé posluchače se zájmem. To mě potěšilo hlavně v mém protimediálním tažení, které tvrdí, že moderním dějinám se ve školách vyhýbají. Není to pravda.
Nicméně, včerejšek byl o reflexi 17.listopadu a době porevoluční. Připomněli jsme si události na tehdejším Albertově,psychopatickou postavu Drahomíry Dražské, prohnilost systému, který to tenkrát už vzdal a neměl sílu se bránit ( přesto byly plány na kulometné hnízdo, které by pokropilo Letnou či přelet nadzvukových stíhaček těsně nad demonstrujícími, které se naštěstí neuskutečnily). Zmínila se tzv."Lorencova skartace, " i to, že šéf StB sice chvíli ve vazbě poseděl, ale při jeho předání na Slovensko byl zbaven všech obvinění a aktivně se zapojil do porevolučního podnikatelského života. Cesta, kterou kráčíme od oněch revolučních dní, je podle našeho hosta cestou správným směrem, máme se nyní tak dobře, jako nikdy v minulosti a je jen na nás, zda si své hodnoty dokážeme ubránit.
To byla hezký tečka za hodinovým revolučním setkáním, které bylo rychlé, dynamické, výstižné...
A letos naposledy. Příště až zase v novém roce, na sklonku ledna...